Pokračování Maroko

Dopadlo to samozřejmě dobře. Den před odletem sestra od Eli přinesla její věci do práce a já si je schoval ve skřínce. Ele jsem už předtím slíbil že zajdeme ve čtvrtek na pizzu. Jen nevěděla, že ta pizza bude v Italii v Bergamu. Před 8 ráno jsem jí v práci řekl, že odcházíme. Namítala sice, že nemá věci, domluvené volno atd. ale vše bylo samozřejmě zařízeno. Přemístili jsem se ke Grandu, odkud nám jel autobus Studentagency směrem Ostrava. Vysedli jsme ovšem už v Jičíně a odtud jsme se dalším autobusem přemístili na Letiště Leoše Janáčka v Ostravě. Přijeli jsme asi 2 a půl hodinky před odletem, tak byl čas na nezbytnou letovou přípravu. Čili jednoho „Radka“ v místním baru. Pak jsme absolvovali nudné, ale nezbytné předletové procedury, abychom mohli kolem 14:00 nabrat směr Itálie a město Bergamo. Tam jsme taky po necelé hodince letu přistáli. Koupili jsme si 24h jízdenku a jeli do města se ubytovat. Po ubytování jsme vyrazili směrem „Citta Alta“ na kopci, což je původní středověké město. Tam jsme pak taky dali onu slibovanou pizzu. Prošli jsme si město a vrátili jsme se na apartmán. A šli spát.

Druhý den ráno jsme zase sbalili věci a vyrazili na letiště. Tam se Ela dozvěděla, že neletí domů, ale pokračujeme do Maroka. Před odletem jsme ještě navštívili místní salonek. Než jsme ho našli tak jsme chodili kolem 30min pořád dokola. Kolem oběda byl odlet směr Marrakes. Let samotný byl klidný a trval něco kolem 3 hodin. Po přistání na letišti Menara jsme prošli přes pasovku, a hned v odletové hale koupili místní SIM karty a taky vybrali peníze z bankomatu. Na tržišti s kartou opravdu neuspějete. Po opuštění haly jsme zamířili na zastávku autobusu 19, který jezdí mezi letištěm a centrem, včetně náměstí Djemaa el Fnaa. Jízdenku koupíte i u řidiče za 30 dirhamů/75Kč. Cesta samotná trvá asi 30 minut podle toho, kde vysedáte. Přímo do mediny ovšem nezajíždí, takže budete muset po svých. Pokud tam máte ubytování jako my v Riadu. Cesta na tento riad nám zabrala asi 10 minut. Ubytovali jsme se a zamířili na střechu, kde na nás čekal welcome drink v podobě výborného Marockého mátového čaje. Po jeho konzumaci jsme vyrazili do uliček města. Google mapy se zde moc nevyznají, ale naštěstí já se orientoval celkem dobře, jelikož jsem si nějaká místa pamatoval z minula. Dali jsme si výborný čerstvý džus a později v střešní restauraci s výhledem i jídlo. Kuskus s kuřecím masem a zeleninou. Pak jsme zamířili na riad. Místní už v zimních bundách a s kulichy se na nás v triku a kraťasích dost podivně dívali. Do Riadu to byl naštěstí jen kousek tak jsme asi za půl hodinky mohli jít spát.

Další den začal snídaní na střeše. Slunce už hřálo a bylo kolem 17 stupňů. Po snídani jsem si domluvil na recepci uschování zavazadel z důvodu, že další noc trávíme v jiném ubytování. Je to sice nepraktické, ale bylo to jediné řešení zrušených letů a jiných problémů. Poté jsme mohli vyrazit do víru města. První cíl byla mešita Kutoubia . Jedná se o mešitu z 12 století, která má přes 75m vysoký minaret. Nedaleko od ní se nacházejí zahrady plné mandarinkovníku, olivovníku a taky fontán a bazénků. Přímo lákají k tomu, aby zde člověk nějaký čas relaxoval. To jsme taky udělali. Poté jsme se rozhodli, že další cíl vynecháme a budeme jen tak nazdařbůh bloumat uličkami města. Na oběd jsme se stavili v restauraci, kde dokonce měli pivo. To je zde celkem vzácnost. Taky cena 150Kč za 0,4l je dost vysoká. Poté jsme vyrazili zpátky do ulic a na nezbytné nákupy. Ty zde jsou specifické tím, že se zde smlouvá. Obecně se dá usmlouvat cena až od 2/3 nižší. Základní poučka je „prodejce nikdy neprodá nic, na čem nemá zisk“. Někdy dobře zabere strategie „odcházíme a trváme na své ceně“ kolikrát pak prodejce utíká za Vámi a souhlasí. Vše se nakonec podařilo a mohli jsme zamířit vyzvednout si naše věci a přemístit se do druhého ubytování. To je asi 5 minut chůze daleko. Večer jsme ještě zašli na večeři a šli spát.

Poslední den v Marakesi začal stejně jako ten předchozí a to snídaní na prosluněné střeše. Po snídani jsem se ptal recepčního kolik je tak cca za taxi ke vlakovému nádraží. Odpověď byla 40 dirhamů. Kolem 9 jsme vyrazili směrem na náměstí. Okamžitě přišla nabídka od taxikáře….150 dirhamů….říkám rozhodně ne že maximálně 40. Taxikář říká OK tak tedy 100. Moje odpověď je však stále stejná. Navíc mu říkám, že máme čas a můžeme se projít. Pomalu odcházíme naším směrem k nádraží. Po asi 30m nás dojede onen taxikář a říká OK. Tak tedy 40 Dirhamů. Tolik asi ke smlouvání v Maroku. Jakmile dorazíme k vlakovému nádraží, vysedneme a jdeme hned vedle koupit jízdenky na autobus do Agadiru. Ten odjíždí asi za 90minut. Cesta samotná pak trvá něco přes 3 hodinky a díky průjezdu pohořím Atlas máme o zábavu postaráno. V Agadiru rovnou ze stanice autobusu bereme po chvilce dohadováni taxi na letiště a frčíme. Na letišti jsme asi 3 a půl hodinky před odletem, takže po krátkých procedurách skončíme v salonku. Let do Budapešti pak probíhá klidně, s malým asi půlhodinovým zpožděním. Přistáváme díky tomu těsně po půlnoci. Ještě že máme hotel hned na letišti u terminálu. Díky tomu jsem kolem 1:00 v noci v posteli.

Ráno po probuzení a výborné snídani vyrážíme z letiště do centra. Nejdřív busem na nejbližší stanici metra a pak metrem. Poslední část cesty pak absolvujeme v autobuse Studentagency , který nás kolem 15:00 bezpečně vysazuje v Brně.

Maroko jako narozeninový dárek rozhodně splnilo svůj účel a líbilo se. Je to rozhodně příjemný způsob, jak strávit únor v teple. Litovat nebudete.

Galerii s fotografiemi naleznete tradičně na Rajčeti a video jako vždy na Youtube ...

Please publish modules in offcanvas position.